Děláme něco špatně?
Jiří Wojnar
UFO, BIBLE
A KONEC SVĚTA
Dějiny lidských civilizací se nepříjemně podobají tápavému pohybu slepce na Möbyho pásce - až na nepodstatné obměny dochází k tvrdošíjnému opakování nesmyslných chyb, odporujících zdravému rozumu. Koloběh možností, které stojí na nutnosti, potřebě, výběru a blahobytu, připomíná modlení růžence.
Můžeme jej, velmi zjednodušeně, znázornit takto:
NUTNOST
Spojením několika jedinců do skupiny, klanu, vzniká zárodek civilizace. Účelem spojení je jednodušší zajišťování toho nejnutnějšího pro holé přežití: potravy, rozmnožování a obrany.
Klan je vystaven rozmarům přírody. Potravu si zajišťuje sběrem a lovem. Kočovný způsob života neumožňuje vytváření nepřenosných zásob, nevzniká neúnosná přítěž, která by se dala nazvat majetkem.
Klan nebo skupina poskytuje možnost obrany slabších jedinců a dětí. Brání se před dravou zvěří, případně proti napadení jiným klanem. Za obranu můžeme považovat i možnost využívat přístřeší.
Dosud vyjmenovaná činnost je prováděna za účelem přežití a umožnění reprodukce. Rozmnožování umožňuje přežití a početní rozšíření klanu. Větší klan poskytuje více šancí na získání potravy, spolehlivější obranu, další rozmnožení… a tak dále.
POTŘEBA
Dostatečně velká skupina je schopna vstřebávat menší skupiny. Postupem času se usadí v prostředí zaručujícím základní podmínky. Založení stálého sídliště umožňuje tvoření zásob. Zásoby ji zbavují nutnosti nepřetržitě se stěhovat za novými zdroji potravy. Uspokojování základních potřeb je zajištěno specializací jejích jednotlivých členů, kteří se podle svých schopností věnují lovu, sběru, výrobě potřebných předmětů a podobně.
Usazení skupin v osadách umožňuje chov dobytka a především pěstování polních plodin. To vede k vytváření stále většího množství zásob. Tady se už otevírá slepá ulička. Někteří příslušníci rodu (nejlepší lovci atd.) začínají uplatňovat nároky na větší množství zásob, než mají k dispozici ostatní. Dochází k hromadění věcí, které jsou předmětem zájmu. Jedince, který vlastní nejvíce a dovede své vlastnictví uhájit, se majetkem začne odlišovat od ostatních.
VÝBĚR
Majetní jedinci vyměňují nahromaděné nadbytečné věci za jiné předměty. Mohou si začít vybírat. Dochází ke vzniku odlišných sociálních vrstev.
Teď již nelze hovořit o skupinách, ale o větších společenstvích – národech. Rozsah jimi osídlených území je přímo úměrný jejich obranným schopnostem. Pro zajištění tří základních předpokladů přežití a vývoje – potravy, sexu a obrany – má početný národ mnohem více (a rafinovanějších) prostředků, než původní klan. Na jeho území se nacházejí suroviny, potřebné k výrobě.
Tyto zdroje již nejsou veřejným majetkem celého národa; soustřeďují se zpravidla v rukou nejmajetnějších jedinců. Ti si k uhájení majetku začínají najímat vojáky. Propast mezi společenskými vrstvami se prohlubuje.
Na základě vlastnictví zdrojů dochází ke specializované výrobě a k obchodní výměně zboží mezi národy. Rostoucí obchod vyžaduje stavbu komunikací a prostředků k výměně informací. Dochází k bojům o území jiných národů, aby byly získány jejich surovinové zdroje.
Zdroje ležící na území protivníka se v době války stávají nepřístupnými; hledají se za ně náhrady, a tak vznikají nová obchodní spojení. Smlouvy mezi jednotlivými zájmovými skupinami začínají mít nadnárodní charakter, bez ohledu na případný konflikt odlišných ideologií.
Vlivem rostoucí výroby a mzdy dochází ke zvyšování životní úrovně všech příslušníků národa.
Hlavním nástrojem ovládání obyvatelstva se stává ideologie, založena na čemkoli. V jejích intencích se ve prospěch uvedených zájmových skupin vytváří politika jednotlivých národů. Stále rafinovaněji propracované ideologie plodí „národní hrdost“ a iracionální nacionalismus. Národy s vyšší životní úrovní si podřizují slabší národy válkami, nebo prostřednictvím smluv. Člověk vyrábí více, než je schopen spotřebovat.
PŘEPYCH
Na tomto stupni již nastává výběr ve výběru. Lidé se předhánějí v okázalém vlastnictví přepychových domů, vozidel, nábytku, šatů, sbírek uměleckých předmětů atd. Civilizace dosahuje „vrcholu“.
Úspěšné národy, vlastnící přírodní zdroje nebo technologie, přitom zcela bezostyšně drancují národy slabší. Využívají technické převahy k zužitkování zdrojů jiných národů, a to bez ohledu na životní prostředí (i své vlastní), které tím udržují na hranici mezi nutností a potřebou.
Blahobyt vyvolává u příslušníků nadřazených silných národů falešný pocit neměnného, setrvalého stavu. Nikdo opravdu nemyslí na budoucnost, vzniká iluze o nekonečných možnostech růstu. Úspěšnost se měří efektivitou obchodu založeného na výkonnosti továren, které chrlí stále větší množství v podstatě nepotřebného a neustále z místa na místo stěhovaného zboží.
Hrubý národní produkt se stává božstvem, kterému se klanějí stále zaslepenější ekonomové. Velkorysým plýtváním, zastíraným propagandou prosazující řadu zdánlivě racionálních úspor, neustále roste spotřeba (prodej) energie, jejíž výroba ve velkém má lví podíl na zatížení životního prostředí.
Zatímco na jedné straně, ve stále horším životním prostředí s rostoucí „životní úrovní“, narůstá počet přecitlivělých jedinců neschopných života bez pomoci psychoanalytika, přibývá v zemích, jejichž příroda je zdevastována bezohledným rabováním surovin, zoufalých a hladovějících lidí.
Pod tlakem všemohoucí technologie, slibující falešný pokrok, neustále upadá kultura a celý duchovní rozvoj. Roste počet „spásu“ slibujících sekt.
Civilizace bez kultury se dříve nebo později zhroutí. V podstatě se zahubí vyspělými zbrojními systémy, které nemá eticky pod kontrolou. Ale sebevraždu může spáchat i jiným z mnoha dalších možných způsobů.
Protože se její centra nacházejí v místech, jež zaručují maximální efektivitu a pohodlí (přímořské oblasti, roviny a podobně), stává se extrémně zranitelnou v případě velkých přírodních katastrof.
Zánik takové civilizace je doprovázen ztrátou luxusu i možnosti výběru. Jednotlivci, kteří přežijí, se pod tlakem nutnosti začnou sdružovat do klanů, které…